Enhance - 10. Kapitola

26. července 2015 v 10:41 | Lenna |  Enhance

(Povídka psaná úspěšnou autorkou Bel Watson)


Pohled Louise

Když jsme přijeli na párty, všude jsem Robin hledal. Přesto, jak trapně to znělo, jsem se za to nestyděl. Bar byl malý, nemělo by to být tak těžké ji najít, ale nebyla nikde k nalezení. Možná jsme tam byli příliš brzo.
"Kamaráde, uklidni se. Vypadáš zoufale. Bude tady, ty jí nenecháš odejít a jádidádidá," dělal si ze mě legraci Harry a boxoval mě do paže. "Pojďme pro nějaký pití a když přijde, tak ji uvidíš."
Neřekl jsem nic, jen jsem ho následoval na bar,kde jsme si řekli o pár piv. Všichni hráči už tu byli, slavili, křičeli, rozbíjeli věci. Dobře, až zas takový level to nebyl, ale mělo to k tomu blízko. Jejich půllitry třískaly o stoly a bar. Všichni byli nadšení, že jsme vyhráli náš první zápas a ano, dostalo se mi plno gratulací za gól, který jsem skóroval.
Musím přiznat, že jsem se cítil skvěle, když mě poznávali. Lidé mi říkali, že to byla skvělá hra a že jsem je pěkně smetl. Na to bych si i zvykl. A Harry si pozornost užíval stejně tak dobře, protože se s námi pochopitelně bavilo hodně dívek a samozřejmě, že oplýval šarmem na všechny strany.
Já jsem se neustále rozhlížel dokola, doufajíc, že jí zahlédnu, jak prochází dveřmi přímo ke mně. Možná si to nakonec rozmyslela. Nejsem si jistý, ale tahle možnost mě přivádí k nezájmu o tuhle párty. Ano, jsem nadšený, že jsme to vyhráli, že jsem skóroval a to nám pomohlo vyhrát,... ale není to tak senzační, když tady není.
"Ahoj," slyšel jsem někoho a okamžitě jsem cuknul hlavou. Otočil jsem se doprava, kde měl být Harry - kdy, že to odešel? -, ale uviděl jsem tam Robin, která se šťastně usmívala. "Jamie měla módní krizi."
Oh. Tak proto přišla pozdějc. "Jsem rád, že jsi přišla," přivítal jsem ji. "Můžu tě na něco pozvat?" nabídl jsem jí okamžitě, doufajíc, že celou noc zůstanu po jejím boku. Jen to, že jí mám vedle sebe, dělá dnešní noc desetkrát lepší.
"Jasně," odpověděla s krásným úsměvem, který vypadal trošku drze, a já ho naprosto zbožňoval. Dával mi takový ten divný pocit v břiše, a vzadu v mysli jsem přitom viděl Harryho, jak nade mnou v beznaději kroutí hlavou.
Jsem naprosto poblázněný do této dívky.
Objednal jsem si další pivo, mojito pro Robin a začali jsme tak malou konverzaci. Musím přiznat, že když jsem s ní, jsem pořád trochu nervózní. Jak by taky ne? Ona je dívka, do které jsem zakoukaný už strašně dlouho, dívka u které jsem musel dlouho bojovat, aby si mne všimla. Dívka, která mě dělá stydlivým a neohrabaným teenagerem. Nevím v čem je její síla, ale dělá mě naprosto bezbranným.
Ale když jsme začali pít víc a víc alkoholu, uvolnili jsme se. Smáli jsme se a bavili jsme se o všem možném. Vtipkovali jsme a byli jsme hlasití. I ona začala být víc otevřená, tak ze mě ta nervozita opadla.
O půlnoci už jsem byl podnapilý, a u toho jsem si všiml, že Robin je ten typ člověka, co toho moc nevydrží. Byla docela opilá, ale přesto vypadala celkem v pohodě. Všiml jsem si toho, protože já jsem tady nebyl ten, kdo požádal o tanec. Prostě se zvedla, popadla mě za ruku a vyzdvihla mě z židle.
"Ty. Já. Tancovat!" zaradovala se a já si nestěžoval. Následoval jsem jí na provizorní taneční parket.
Bylo tu několik dalších tančících párů, zatím co hudba duněla, a tak jsme si pro nás našli místo. Ona zastavila, přitáhla si mě blíž, ruce obmotala kolem mého krku a moje ruce se automaticky chytily jejích boků, přitahujíc si jí tak blíž, aby zůstala u mě v bezpečí.
Znovu, já si nestěžuju, že tohle dělá.
Písnička, která hrála byla nějaká popová hitovka, jejíž jméno jsem neznal, ale byla mi povědomá, už jsem ji někdy předtím slyšel a vždy nutí návštěvníky překřikovat ji a přivádí na taneční parket víc párů, než obvykle. Robin z ní byla také nadšená a začala tancovat, stále blízko mě. A já jí následoval.
Nejsem nejlepší tanečník... Nejsem ani dobrý, ale abych byl upřímný, právě teď mi to bylo jedno. Jen jsem se hýbal s ní, vždy si jí zachovávajíc blízko mě, zapomínajíc na vše ostatní a jen zaměřen na to, jak blízko jsi jsme. Jak její ruce čechrají mé vlasy a jak svůdná u toho je. Zaměřil jsem se jen na to, jak moc jí mám rád.
Zajímalo by mě, co by se stalo, kdybych jí teď políbil. Vím, že je opilá, tak měl bych si vzít šanci z jejího stavu? Já vím, že je pořád brzy a já se snažím jí dát čas, ale sakra, je to tak těžké, když je tak blízko, když mě takhle drží, když ji objímám tak pevně.
Další tančící pár do nás narazil, zapřičiňujíc, že jsem se vrátil zpátky do reality. Nezdálo se mi to tak vtipné, ale Robin asi ano, protože se začala smát.
Možná že byla opilejší, než jsem si myslel.
Vzal jsem jí zpátky na bar a ona se stále jen smála. Možná jsme měli příliš mnoho drinků. "Hej Robin," zavolal jsem na ní a ona se na mě podívala, poslední uchechtnutí jí vyšlo ze rtů. "Možná bych tě měl doprovodit na pokoj."
"Ale vždyť se bavíme!" protestovala a byla to pravda, bavili jsme se, ale ona byla vážně opilá. Měl jsem si toho všimnou předtím.
"Jo, ale myslím, že toho máš vážně dost," řekl jsem jí a ona se zasmála.
"Ne, ještě ne!" A potom se otočila, aby zavolala barmana. Tentokrát objednala panáky tequily. Ihned jsme to vypili, speciálně když řekla: "Za každej panák musíme říct něco trapného o sobě. Dohodnuto?"
"Dohodnuto," souhlasil jsem i přesto, že jsem nevěděl, jestli to byl dobrý nápad, ale vážně mě zajímalo se dozvědět něco víc o Robin, dokonce i tyhle trapné momenty. "Dámy první."
Tak popadla dalšího panáka, na hřbet ruky si nasypala sůl a vzala si citrón. "Dobře, na mé promoci jsem spadla na pódiu, když zavolali mé jméno. Přede všemi!" přiznala se a vylila panáka, zatřásla se a lehce vykřikla. "Dobře, jsi na řadě," řekla a já se pokoušel nesmát.
Vzal jsem svůj panák a snažil jsem se na něco si vzpomenout. "Fajn… eh… při mém prvním zápasu jsem střelil gól. Vlastní gól." Začervenal jsem se a ona se s tím nemohla prát, tak se mi začala smát. Rychle vypil svého panáka."Teď ty."
"Dobře, dobře. Já… uh… na Olympiádě jsem dělala rozhovor s jedním z maratonců za Velkou Británii a třikrát jsem jeho jméno řekla špatně. On mě pokaždé opravil, ale já to znovu říkala špatně. Bylo to ponižující!" A ona vypila další, zatím co já se smál.
Pokračovali jsme takhle několik dalších kol. Smáli jsme se jeden druhému a začali jsme být osobní, možná až příliš osobní, když jsem jí vyprávěl o tom, jak jsem zkazil své poprvé. Neskutečně se tomu smála. Bylo mi patnáct, když se to stalo a no, já jsem nevěděl jak, dobře?
U devátého kola už jsem nevěděl co vyprávět. "Já nevím, už si nemůžu na nic vzpomenout!" vykřikl jsem a ona se zase začala smát. "Vím, že se mi stalo plno trapasů, ale teď si na nic nemůžu vzpomenout."
"Prohrál si, prohrál, prohrál!" zpívala, aby mě naštvala a zabořila mi prst do hrudi. "Prohrál si."
Zasmál jsem se, chytajíc její prst, aby mě přestala šťouchat. "Fajn, fajn. Prohrál jsem a něco ti za to dlužím, ale teď...už pojďme." A já to myslel vážně. Vážně se mi točila hlava a vsadím se, že kdybych vstal příliš rychle, vyšlo by to tady ze mně všechno na podlahu a předpokládal jsem, že Robin na tom byla ještě hůř, takže už byl čas jít. "No tak," řekl jsem, když jsem si velmi opatrně stoupl a pomohl velmi ztěžka Robin na nohy.
Jop, je vážně opilá.
Zaplatil jsem účet, s obtočenou rukou okolo Robininého pasu, abych jí udržel stabilní a potom jsem nás oba vedl, poměrně nemotorně, ven z baru. Nepřijel jsem na motorce a i kdyby, nebyl bych schopný řídit. Jsem opilý, vím to. Tak jsem zavolal taxi, které nás zavezlo na její kolej, mezitím co mi Robin v autě začala podřimovat na rameni.
"Zlato, hej, zatím neusínej. Nevím, který pokoj je tvůj," řekl jsem jí a jemně jsem s ní zatřásl.
"Jsem unavená," řekla a já se zachechtal. Toho jsem si všiml, že je ospalá, choulila se vedle mě.
Konečně jsme dojeli k budově, před kterou už jsem ji jednou vezl a zaplatil jsem taxikářovi. Pomohl jsem Robin se z auta dostat. Stále byla vzhůru… ztěží, ale odnesl jsem ji dovnitř do budovy a snažil jsem se jí přinutit, aby mi řekne číslo pokoje.
Naštěstí měla klíče, pomohl jsem jí se dostat do postele. Byla zničená, ale při smyslech. Pomohl jsem jí, aby si lehla do postele a sundala si boty a kabát, Rozložil jsem jí přikrývku, aby si pod ni mohla lehnout.
"Jsi tak milý, Louisi. Nejmilejší fotbalista, jakého znám," řekla mi a zavrtala se do peřin. "Všichni ostatní kluci, které jsem potkala byli čůráci, ale ty jsi tak milý."
"Děkuju," řekl jsem jí a přikryl jsem jí až po bradu. "Teď spi, Robin, zítra budeš mít bolehlav."
"Proč nemůžou být jako ty? Proč nemůžu být s klukem jako jsi ty? Kdyby byli jako ty, nikdy by mi nezlomili srdce," zeptala se a já zamrzl.
"Můžeš být se mnou, víš to? Miloval bych to být s tebou," přiznal jsem jí, i když jsem věděl, že je vážně opilá, možná, že si to ani nebude pamatovat, ale i tak jsem to řekl.
A nedostal jsem žádnou odpověď.
Usnula a já si těžce povzdechl. Já vím, že jsem opilý, a upřímně nevím, jak jsem byl schopný sebrat odvahu a tohle všechno udělat. Jediné co vím je,že tohle všechno dělám,že chci být s Robin…a ona tvrdě usne a nebude si to pamatovat. Není to skvělé?
Zatřásl jsem hlavou, použil jsem její toaletu předtím, než jsem odešel. Také jsem si umyl obličej, abych trochu vystřízlivěl a konečně jsem odešel, ujišťujíc se, že je v pořádku. Zavřel jsem dveře a přemýšlel jsem nad tím, co budu dělat dál. Mohl bych jít zpátky do baru, ale tam už mě to netáhlo. Místo toho jsem napsal Harrymu, že se vracím k nám na kolej, a aby řekl Jamie, že Robin je v pořádku na pokoji.
Konečně jsem odešel, překvapivě přemýšlejíc nad Robin. Zajímalo by mě, jestli si moje slova bude pamatovat nebo ne. Upřímně, nevím, jestli chci, aby si je pamatovala. Možná, že říct je, byla chyba. Možná to teď všechno zkomplikuje, protože i přesto, jak byla opilá, mi nic neodpověděla, natož,aby mě zkusila políbit.
Možná se jí vůbec nelíbím...možná mě nevidí jako kluka, se kterým by mohla randit.
Možná nemám ani tu sebemenší šanci.
Možná bych to prostě měl vzdát.
Možná bych měl jít spát místo toho, abych takhle depresivně přemýšlel. Jo, to bude lepší.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 John Thomas John Thomas | E-mail | Web | 16. srpna 2016 v 8:36 | Reagovat

I enjoyed your story very much. I am one of the person who like reading very much this type story. At the time o reading  I am more careful in the writer writing method. I think it will help in my writing also.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama